V roce 1982 nastoupil do Janáčkovy filharmonie Ostrava jako hlavní sbormistr, později se stal dramaturgem. Z tohoto titulu se podílel na plánování koncertních sezón orchestru i chodu celé instituce a stal se členem programové rady Janáčkova máje. Hudební festival Leoše Janáčka pod jeho vedením vyrostl z regionální na mezinárodní úroveň. Pan doktor Javůrek je také úspěšným pedagogem. V oblasti managementu vychoval zhruba 5 dnes velmi úspěšných manažerů, kteří působí v České filharmonii, Moravské filharmonii Olomouc či jiné oblasti profesionální hudební scény.  

Osobní vyznání:

1. Proč myslíte, že byste se měl/a stát Manažerem roku 2020 a co by pro vás tento titul znamenal?

Tento titul pokládám za velmi prestižní a dosud nebyl žádnému manažerovi z oblasti kultury

udělen. Pro klasickou hudbu a umění obecně by to bylo velké zadostiučinění znamenající, že i tato oblast života je důležitá a není „popelkou“. Věnuji se klasické hudbě celý život a festivalu (festivalovému hnutí v ČR od začátku 90.let. Janáčkův festival jsem pozvedl z regionální na mezinárodní úroveň, Proto se při vší skromnosti domnívám, že bych se Manažerem roku 2020 mohl stát.

2. Jak se vaše firma přizpůsobila pandemii covidu-19? Co konkrétního jste změnili a vylepšili?

Rok 2020 byl pro naši společnost jeden z nejtěžších v celé naší historii. Jarní, tradiční termín konání festivalu (kompletně připraveného a zajištěného), jsme museli zrušit. Připravili jsme náhradní řešení: Festivalový podzim, který se podařilo díky další vlně pandemie realizovat pouze na 50%. Nicméně díky tomuto riskantnímu kroku jsme nepřišli ani o jednoho sponzora či donátora ani o festivalové publikum.

3. Kde vidíte Česko v příštích několika letech?

Předpokládám další prudký růst technologií, a to především v oblasti umělé inteligence a „bezpečné“ energie. Dále bude sílit vliv sociálních sítí. V oblasti umění budou mít stále silnější pozici proti klasickému umění směry alternativní a i zde se projeví digitalizace… Nicméně o to více vzroste význam pořádání tradičních akcí klasického charakteru, a to v zájmu celkové kontinuity a alespoň určité vyváženosti kvality a náplně životních hodnot.