Ze zákulisí: Marek Zeman vstupuje do klání o titul MANAŽER ROKU 2022 s mottem: „Never give up – nikdy to nevzdám!“

Ze zákulisí: Marek Zeman vstupuje do klání o titul MANAŽER ROKU 2022 s mottem: „Never give up – nikdy to nevzdám!“

18 srpna, 2023

 

Organizátoři prestižní soutěže MANAŽER ROKU, která má letos krásný 30. ročník, nelení a mimo přípravy na slavnostní „den D“, který se uskuteční 20. září 2023 současně s inovativní diskuzí Leaders Talk Vám postupně poodkrývají zákulisí. Dnes Vám představujeme dalšího zkušeného a inspirativního manažera. Dovolte nám představit Vám MUDr. Marka Zemana, MBA, předsedu správní rady Oční tkáňové banky Praha Vinohrady, který se utká jak o hlavní ocenění, tak i to v soutěžní kategorii managementu a leadershipu „Nezisková aféra.“


 

  • V jaké historické době byste chtěl být manažerem a proč ?

Myslím, že na době nezáleží, člověk buď chce vést kolektiv, směřovat jej po správné cestě do budoucna a zlepšovat výsledky svoje i svých spolupracovníků nebo pracuje a nechává se vést, což je také dobře, popřípadě řídí jen sám sebe, což může být a někdy je i lepší. Důležité je stanovení reálného cíle, správné cesty a pak vůle, trpělivosti a také štěstí, bez kterého by to nešlo.

Na historické době skutečně příliš nezáleží, ale pokud je otázka postavena takto, je třeba na ni odpovědět. Vždy jsem byl fascinován renesancí, zvláště tou italskou tedy 14. a 15. stoletím. Ty nadčasové postavy Leonarda da Vinci, Michelangela Buonarroti a dalších ať již ve vědě nebo v umění. Vždy mě uváděla v úžas jejich díla. A také úspěchy. Jenou z mých nejoblíbenějších knih je již od mládí- četl mi z ní můj tatínek- je román Kámen a bolest od Karla Schulze. Představoval jsem si tehdy sebe, jak vedu Leonardovu dílnu, či přímo jsem se do jeho role troufale vžíval. A později jsem v jeho rodném městě v Toskánsku, jmenuje se samozřejmě Vinci, v muzeu věnovaném Leonardovým vynálezům spatřil na vlastní oči značnou část jeho technické produkce! Do dneska si pamatuji ten pocit, pocit objevitele, který zažíval a který mohl nám smrtelníkům z malé, malinké části předat.


 

  • Jaký životní okamžik Vás posunul nejdále?

Vlastně byly dva. První, když mě tatínek jako osmiletého chlapce vzal do Nemocnice na Vinohradech, kde byl ředitelem, a provázel mě po areálu a říkal podívej tady budeme stavět plastiku. Myslel tím nový pavilon Kliniky plastické chirurgie a popálenin, který skutečně se svým kolektivem postavil a zprovoznil. Tehdy ve mně probudil zárodky manažerství, dostal jsem potřebu také něco vybudovat. Později, mnohem později, jsem se v této nemocnici také stal ředitelem.

Druhý byl poněkud více dramatický. Ve 22 letech jsem měl opravdu těžkou autonehodu. Skoro jsem se zabil. Svojí nezkušeností jsem dostal smyk ve Škodě 105 a najel do protijedoucí Tatry. Prostě střet s kolosem. Ochranné prvky tehdy moc nebyly a moje auto bylo na šrot. Já sám jsem si přivodil polytrauma s řadou zlomenin a řadou operací. Levý kotník natolik zničený, že jsem nevěděl, jak moc budu chodit. Tehdy jsem si řekl: „Nedáš se a dobře to dopadne“! Ano, posilnilo mě. Člověk se musí spolehnout především sám na sebe. Rozchodil jsem to. Dnes již vím, že tělo neošálíš, kotník mě každý den při změně počasí nebo při větším zatížení bolí. Někdy kulhám. Ale co? Jde to, musí to jít.


 

  • Na co byste jako hodnotitel soutěže dával největší důraz při výběru MANAŽERA ROKU?

Myslím, že na autentičnost a konzistentnost postojů kandidáta. Aby byl přesvědčivý a pevný ve svých názorech a postojích. A aby o nich uměl přesvědčit ostatní nebo alespoň jejich část. A to i když je pravda nepříjemná a nechce být slyšená.


Motto na závěr:

 „Never give up – nikdy to nevzdám!“


Děkujeme za rozhovor a těšíme se na viděnou 20. září 2023 v nádherném Empire Hall,

Česká manažerská asociace