Novinky a Tiskové zprávy

Vyznání účastníka 27. ročníku MR Róberta Masaroviče

Róbert Masarovič MSc, generální ředitel společnosti Pražská strojírna, a.s. je finalistou 27. ročníku soutěže MANŽER ROKU. Představujeme vám jeho názory na níže uvedené otázky i vysvětlení, proč vstoupil do soutěže.

 

Motto: Carpe diem

 

  1. Co považujete za Váš největší manažerský (profesní) úspěch v posledních letech?

Vše, co jsem dělal, dělal jsem rád a nejlépe jak jsem uměl. Snažil jsem se pučit z chyb svých i chyb těch druhých (to je méně bolestivé). Snažím se nežít minulostí, je to pohled do zpětného zrcátka a připomíná mi účetnictví. Žiju přítomností a připravuji se na budoucnost. Jsem nastaven spíše konzervativně, úspěchy jsou relativní a nepovažuji je zcela za své. Vždy je to úspěch skupiny lidí. Velmi si cením díla, které se nám povedlo s Pražskou strojírnou. Nejenom proto, že to je poslední projekt, na kterém se podílím, ale proto, že ta fabrika má velké poctivé srdce a potřebovala péči, nalézt sebe sama, poznat své chyby, odstranit je a vyrůst v moderní hrdou továrnu. A tou dnes je.

 

  1. Jaké vidíte v současnosti nejdůležitější změny ve stylu řízení (měkké dovednosti).

 Nevím, jestli jsem já ten správný člověk, který může posoudit změny ve stylu/stylech řízení. Styly se vyvíjí, já se vyvíjím, módní trendy odcházejí a přicházejí nové. Nejpřínosnější je, že mizí trend kravat. Vážně: můj styl práce je jednoduchý; připravíme strategický plán na 3 až 5 let, rozpadneme ho na jednotlivé části firmy a řídíme přes stanovené cíle. Věřím ve 3 pilíře u každého pracovníka: máš zodpovědnost za cíle, máš k tomu pravomoc a jsi na splnění motivován. Mám pocit, že trend korporatizace pomalu ustupuje a ve stále složitější době se uplatní lídři co umí, mají charisma, vzdělání a zkušenosti. Je to takový návrat ke kořenům Forda a Bati. Je to trend od globálního k lokálnímu. Zabiják úspěchu je mikromanagement, snaha vše rozhodovat, řídit, vědět. Dlouhé a časté porady zabíjí čas, potenciál lidí a příležitosti.

 

  1. Jak řešíte potřebu převzdělávání (reskillingu) managementu a pracovníků vzhledem k nástupu digitalizace.

Někdy mám pocit, že digitalizace je spíše přání, než-li trend. Stále jsou ve fabrikách problémy s používáním excelu, napsat dopis ve Wordu aby vypadal slušně, je peklo. Nové trendy automatizace a robotizace dopadají nestejnou mírou na různá odvětví průmyslu, automotive není zdaleka normou. Když se podíváme na strukturu českého hospodářství, je zde mnoho firem v pozicích subdodavatelů, pracují s nižší přidanou hodnotou, na vyšší stupeň automatizace, nedej bože na robotizaci jednoduše nemají zdroje a do cen produkce investice nepřenesou. Stále je hodně odvětví, kde lidská práce hraje podstatnou roli a není jednoduše v horizontu 2 dekád nahraditelná. My, když cítíme potřebu změny vyvolanou inovačním procesem nebo zákazníkem, a potřebujeme další odbornost, tak schopné pracovníky necháme dostudovat to, co budeme potřebovat. U nás například aktuálně nové postupy svařování.

 

  1. Hlavní rizika naší planety se vztahují k ochraně životního prostředí a udržitelné budoucnosti. Jak je vnímáte a jak na ně reaguje Vaše společnost/instituce?

 Sám jsem včelař a aktivní milovník přírody. Vystupňovanou hysterii kolem klimatických změn vnímám jako cestu do pekel, protože stojí v cestě racionální debatě. Člověk ve své historii napáchal nejvíce zla pácháním něčího dobra. Evropa udělala za posledních 30 let pro ochranu životního prostředí nejvíce ze všech zemí na této planetě. Toto musí zaznít jako prvé. Bohužel hon za efektivitou a móda konzumu přesunula výrobní dispozice v 90 letech do Číny a Asie a vzhledem ke kulatosti země, škodila z těchto míst i nám. I tam si ovšem uvědomili důsledky a postavit novou fabriku v Číně znamená splnit přísné normy pro ochranu přírody. Kupujeme věci, které nepotřebujeme, mnohdy na ně nemáme a moc toho nevydrží. Typickým příkladem páchání dobra za každou cenu jsou elektroauta. Není připravená infrastruktura, zdroje výroby elektřiny jsou omezovány, kovy do baterií těží děti v Africe, drancujeme přírodní zdroje a komponenty vozíme na megalodích kolem celé země proto, aby si několik tisíc jedinců koupilo státem zadotované elektroauto. Vytěžení lesa, rozdrcení dřeva na tzv biomasu a spálení v kotli pro výrobu elektřiny je dalším příkladem zcela opačného chování člověka. Nikdo zdravý toto nemůže považovat ohleduplné chování k matce přírodě. Mizí hmyz, ptactvo, včely. A to se chováme řádově více ekologicky, než před 30 lety. O stěhování desítek tisíc lidí z Bruselu do Štrasburku a zpět několikrát do roka ani nemá smysl psát. Jsem se rozepsal teda… V továrně třídíme vše, co se třídit dá. Pokud to jde, odpad dále zpeněžíme. Necestujeme zbytečně, jsou zde videohovory, neplýtváme energiemi, jsou drahé. Jsme strojírenský podnik a práce na kolejových konstrukcích je těžká, špinavá. Filtrujeme vzduch znečištěný svařováním. Je to pilotní projekt a věřím, že se ujme. Vyměnili jsme vozový park za nový, úsporný a splňující všechny normy. Měníme stroje za nové, výkonnější a úspornější. Ale vše má své finanční limity a musí firmě pomáhat v existenci, rozvoji a naplňování cílů vlastníka. Zkrátka, pokud se nezmění klimatická hyperhysterie na racionální debatu, úkoly a smysluplné cíle, v EU přijdou stovky tisíc lidí o práci, celá odvětví budou stagnovat, budou v depresi nebo zaniknou. Takto drastická restrukturalizace celých hospodářských systémů zvaná Grean deal, je šílenství.

 

  1. Váš nejpádnější důvod, proč jste přijal nominaci do soutěže MANAŽER ROKU?

Přihlásili mne pracovníci firmy. To je nejpádnější důvod.