Předseda ČMA Elite Klubu Moravskoslezského kraje Ing. et Ing. Liška Adam, výrobní ředitel a prokurista společnosti Bekaert Petrovice, vítěz soutěže MANAŽER ROKU 2018 v kategorii mladých manažerských talentů do 35 let a TOP 10, se ve svém příspěvku zamýšlí nad aktuálními výzvami.

 

Slýcháváme to z médií téměř každým dnem, na sociálních sítích je to jedna zpráva za druhou, ve společnosti o tom moc nemluvíme nebo mluvíme až příliš.

Jak se však na to díváme my, manažeři a leadeři průmyslových firem? Vzala nám něco daná doba anebo nám naopak něco také dala a ukázala?

Jak to vnímám ze svého pohledu …

Otázka, kterou si kladu snad každým dnem ať už v práci (uzavřen v kanceláři nebo na home office), v ulicích (s dostatečným odstupem) či při nákupech (s rouškou a rukavicemi).

V jednom máme určitě pravdu, a to že se svět kolem nás změnil a společnost také – nejsem si však jist zda všichni chápeme změnu stejně.

Když se porozhlédneme po kraji razovitém, po kraji Moravskoslezském, tak vidíme, jak se na všech frontách snažíme udržet nastavená opatření. Snažíme se neustále komunikovat našim lidem podstatu a důležitost těchto opatření, myslíme každým dnem na skutečnost, že situace může být horší a jak s ní budeme nadále pracovat, snažíme se hledat scénáře, které nám umožní stále vyrábět, snažíme se hledat alternativy – jednáme proaktivně, ale také reaktivně.

Některé aspekty však ubránit nemůžeme, a to jsou vnější vlivy – ať už uvolňující se opatření ve veřejnosti (v podnicích je i přesto musíme stále udržet), dopady našich dodavatelů či zákazníků, boj s konkurenty, kteří využívají této strategické výhody měnícího se prostředí nebo nedostatek lidských kapacit.

Je to stále obtížné to, ano. Řada firem musela změnit obratem své strategie, portfolia, hledá nové příležitosti, hledá způsoby jak z toho efektivně ven s co nejmenší ztrátou – někdo je vítězem, někdo však poraženým.

Co však má daná doba za podstatné negativum, které vnímám, je kontakt s lidmi – kontakt s týmem. Jsme lidé, jsme týmoví hráči, jsme leadeři a sociální kontakt potřebujeme, doslova jako sůl. Ten nám chybí. A jak se říká: „Všeho moc škodí“, tak v tomto případě to platí dvojnásob.

Pozorujeme u svých lidí, i u sebe samotných, že situace v tomto směru není komfortní ani k udržení. Chceme se dynamicky posouvat, mít plodné diskuze, generovat ideje, chceme sdílet, prezentovat, řešit problémy v týmech, na provozech u strojů – a to nyní většinou nemůžeme.

Ovšem nebuďme skeptičtí a neutápějme se v moři negace. Krize nám všem něco vzala, ale také něco dala.

Uvědomění toho, že digitální nástroje jsou klíčové a musíme je využívat (správně a efektivně), ukázala to, že automatizace a digitalizace výrobních procesů není průlomem, ale základem, který už musíme mít, pokud chceme i nadále fungovat. Ukázala nám jiné možnosti, jak být efektivní a netrávit desítky minut přebíháním z jedné porady na druhou, které mnohdy nebyly ani důležité, nýbrž naléhavé.
Začali jsme prioritizovat a soustředili jsme se vždy na to podstatné – udržet business a výrobu na maximu a za každou cenu.

Našli jsme mezery v našich krizových plánech, rizikovém řízení a strategickém myšlení – uvědomění si možnosti dělat do budoucna věci jinak.

Mám pocit, že se někteří z nás vrátili k podstatám a hlavním nástrojům managementu, o kterých jsme mnohdy mluvili nebo je měli v šuplíku. Role manažera byla a je v těchto situacích nadmíru důležitá.

Korona nám všem dala nám to nejdůležitější, ukázala nám realitu.

Nežijme v jistotě, ale posouvejme se neustále, inovujme a mysleme vždy o krok napřed.

 

Děkuji všem, kteří dělají maximum proto, abychom daný stav přešli ve zdraví.

Pevné zdraví a dostatek sil.
Adam Liška