Soutěž MANAŽER ROKU je v České republice jedinečná, žádná jiná neoceňuje manažery napříč odvětvími, profesemi a regiony. Právem je považována za měřítko v této nelehké profesi. V roce 2018 – příhodně v roce stoletého výročí založení republiky – slaví soutěž 25 let od svého založení. Takové výročí si zaslouží oslavu, a proto se slavnostní ceremoniál přesouvá z odpoledních hodin do večerních, a místo tradičního Žofína se uskuteční ve Španělském sále Pražského hradu. V rámci slavnostního večera dojde k ohlédnutí za dlouhou a pestrou historií soutěže a za okamžiky, které ukázaly Česku špičkové manažerské osobnosti, jež se zasloužily o rozvoj českého byznysu a společnosti. A není jich málo! Za 25 let pořadatelé MANAŽERA ROKU zpracovali 3 048 nominací, v rámci soutěže bylo hodnoceno 1 487 finalistů a na slavnostním vyhlášení oceněno 59 Manažerů a Manažerek roku. 19. dubna je ten den, kdy se na Pražském hradě sejdou ti nejlepší manažeři, aby spolu s vyhlašovateli, zakladateli a partnery oslavili toto významné jubileum.
Samotná soutěž si stejně jako manažeři a celá společnost prošla vývojem od dětství, až po nynější zralost. Duchovních otců měla několik, patřil mezi ně Bořivoj Frýbert, František Jezdinský, Jiří Stýblo, nyní čestní členové České manažerské asociace. „Doba byla hladová po osobnostech a úspěšných manažerech,“ vzpomíná dlouholetý předseda Hodnotící komise Jan Preclík, sám oceněný manažerským titulem v roce 1994. Právě tento ročník byl kuriózní, přihlásilo se na 4 tisíce zájemců. V tu chvíli organizátoři pochopili, že do organizace musí vnést určitý řád a zavedli systém tzv. nominátorů, kteří sami vybírali a doporučovali manažery.
Vznikla Hodnotící komise a Národní komise, v průběhu času se vypilovávala kritéria hodnocení. Založena byla na důsledném dodržování tajného hlasování, propojilo se kvantitativní a kvalitativní hodnocení. Součástí procesu výběru nejlepších manažerů byla návštěva jejich působiště, zejména firem, a reporty. Další úpravou bylo, že TOP 10 nejlepších se přestala hodnotit podle pořadí a v roce 2003 byl zaveden vedle titulu Manažer roku i Manažerka roku. Záměrem bylo zviditelnit i ženy v manažerských funkcích. Poměrně novinkou je pak zavedení ceny za Inovace pro udržitelný rozvoj, která byla poprvé udělena v roce 2017. Ocenění reaguje na globální vývoj a společenské trendy, garantem ocenění je Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj (CBCSD).
25. ročník bude slavit Česká manažerská asociace už bez dvou dalších spoluvyhlašovatelů – Svazu průmyslu a dopravy ČR a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, kteří se rozhodli od soutěže odstoupit. Podstatné, vedle letošního ocenění Manažerů čtvrtstoletí, je budoucnost soutěže. „Soutěž zviditelnila řadu manažerů i z menších firem, dokázala odhadnout jejich potenciál. Z některých se staly světové špičky ve svém oboru,“ uvedl k tomu Jan Preclík. Na tomto názoru se shodují i účastníci soutěže, což potvrdil i výzkum uskutečněný mezi manažery 24. ročníku.
„Soutěž MANAŽER ROKU soustavně 25 let vyhledává nejlepší příklady řídící praxe, a to nejen byznysu, ale i mimo něj. Přispívá tak k motivaci následovníků manažerů a pomáhá s přenosem poznatků a zkušeností těch nejlepších,“ popsal význam soutěže prezident České manažerské asociace Pavel Kafka.
A jak se měnil management v historii nejen ČR ale i ČSR?
Začátky Československé republiky byly významně spojeny s úsilím o zlepšení řízení (tehdy vědecké řízení). Vůbec první mezinárodní kongres řízení se uskutečnil v roce 1924 v Praze, a to z iniciativy prezidenta Masaryka. Do Československa se sjely špičky světového managementu, především amerického. Není pochyb, že konference byla významným impulzem pro zlepšení řízení u nás, které bylo takřka po celé 20. století charakteristické technicistním inženýrským přístupem.
Situace na přelomu století, a prakticky i tisíciletí, je díky globalizaci a úžasným technickým pokrokům zcela jiná. Někteří mluví o soumraku dosavadního způsobu managementu, někteří mluví v paralele k průmyslu 4.0 o Managementu 2.0. U nás se tento globální vývoj spojil po roce 1989 se zásadní transformací ekonomiky z plánované na tržní. V turbulencích té doby vynikli především technicky vybavení manažeři s vysokou schopností operativního, flexibilního, krizového řízení. Přelom století a nastalé konjunkturální potíže postupně ukázaly, že se tento model řízení vyčerpal. Úspěchu se dopracovali především ti, kteří kromě vynikající znalosti manažerského rutinního řemesla měli zásadní instrument navíc – schopnost vést své firmy s vizí, strategií podpořenými nesmírnou pílí a houževnatostí. Takové řídící pracovníky vyhledávala a také nacházela soutěž MANAŽER ROKU. Drtivá většina z nich vykazuje úspěch dlouhodobý a může se směle měřit se špičkami v zahraničí, popsal situaci Pavel Kafka.
.
Veronika Žurovcová
