Tři otázky pro finalistku soutěže MANAŽER ROKU 2024

1. Co jste v soutěži prezentovala jako nejvýznamnější inovaci nebo manažerský přístup?

Neznám žádné manažerské teorie. Mou teorií je: “Hoř a zapaluj ostatní. A nevyhoř (ani sama, ani nikdo z týmu).”, pak neberu jako argument: “To nejde, jinde to nemají, takhle jsme to ale dělali vždycky…” Nejvýznamnější inovací pro kraj je, že je přátelský, transparentní, otevřený, nápomocný a pozitivní. Rok 2024 byl velmi úspěšný. Středočeský kraj se dostal z chvostu žebříčku transparentnosti a míry korupčního rizika, který sestavuje respektovaný Hlídač státu, za mého vedení na první místo za rok 2024. Jsme podle K-Indexu krajem s nejnižší mírou korupčního rizika a nejtransparentnějším krajem v celé České republice. Skóre 2,22 a známka A je vůbec nejlepší výsledek všech krajů od roku 2018. Zvítězili jsme i v kategorii veřejných zakázek v žebříčku Transparentní Česko organizace Oživení. Přitom jsme historicky nejvíce investovali z vlastního rozpočtu – konkrétně 2,7 miliardy korun a naplnili náš krajský plán na 88,3%, což je u veřejné správy unikát. Celkově včetně dotací jsme investovali bezmála 6,5 miliardy. Jsme i největším investorem v zemi u tzv. EPC projektů. Pomohla nám v tom zásadní změna v organizaci veřejných zakázek, která zakázky zrychlila o polovinu a významně jsme snížili náklady na externí právníky. Pomohla i digitalizace, která je právě v transparentnosti rovněž zásadní. Tu jsem měla přímo ve své gesci a sestavovala a řídila tým. V roce 2024 jsme získali i několik prestižních ocenění za Středočeský platební portál.

Mým cílem je transparentnost, otevřenost a služba veřejnosti, a každý krok, ať už novinka, zlepšení stávajících procesů nebo opuštění něčeho „co se dělalo vždycky“, musí vést k tomuto cíli. A s úsměvem a dobrou náladou.

2. Jak promítáte etiku, společenskou odpovědnost a kvalitu leadershipu do Vašeho týmu a Vaší organizace?

Etika a společenská odpovědnost pro mě nikdy nebyly jen prázdné pojmy. Věřím v to, že pokud člověk může, má příležitost, nechci použít slovo moc, ale spíše možnost, je jeho povinností měnit věci k lepšímu, pomáhat těm, kteří to potřebují. Proto jak osobně, tak za kraj prosazuji řadu projektů od pomoci obětem domácího násilí, přes pomoc pěstounským rodinám a ohroženým dětem, po podporu sociálně slabších nebo handicapovaných. Myslím, že když jako člověk, který má byť dočasně a omezeně nějakou funkci a může být víc vidět, ukazuje ostatním, že tím žije opravdově a věnuje těmto projektům svůj osobní volný čas, je pro kraj a jeho zaměstnance mnohem přirozenější chápat, že to je také jejich úloha. Že to má velký smysl.

V ekonomické rovině je odpovědnost rovněž zásadní, nakládáme s penězi občanů, vše musí být transparentní a dohledatelné. To neplatí jen pro mě, ale i pro posledního úředníka na kraji. A věřím, což dokládají i hodnocení organizací zabývajících se transparentností a korupcí, že se daří pro tento „mindset“ nadchnout celý tým Středočeského kraje. Pro někoho není lehké zahodit staré zvyky, ale když pak vidíte, že Váš kraj je dobře hodnocený, že patří ke špičce, tak jste rádi členy vítězného týmu a chcete tomu vyhrávání pomáhat. Což dohromady dává i odpověď na moji snahu o leadership. Když sama pracuji s nasazením, dodržuji etické standardy a zapojuji se do projektů společensky prospěšných, pak třeba členy mého týmu nebo organizace inspiruji. Občas dostanu zpětnou vazbu že se to daří a to mě vždycky potěší.

3. Co pro Vás znamená nominace do soutěže?

Upřímně, přijala jsem ji s obrovským překvapením a pokorou. Já svou práci vnímám jako službu. Mám nad sebou 1,4 milionů šéfů, Středočechů. A slova služba a manažer si v hlavě nespojuji. Ale vyplňování přihlášky pro mě bylo takovým ohlédnutím a rekapitulací. Uznávám, že se pod mým vedením podařilo ve Středočeském kraji udělat spoustu dobrých věcí. A to jsem si pak jetě říkala, na co všechno jsem zapomněla. :-) Člověk ví, že se daří, máme na to metriky, máme řadu procesů, díky kterým kontrolujeme, že se posouváme správným směrem, ale v přihlášce se to vše zkoncentrovalo. A cítila jsem velkou hrdost na skvělý  tým lidí, bez kterých bych nezměnila nic a kteří mi dali příležitost je vést a dali mi důvěru a věřili mému “něcojakoleadershipu”.

A pak silným pocitem pak byla pokora. Ve své práci se setkávám s opravdu špičkovými manažery velkých korporací i menších firem. Lidmi, kteří jsou opravdu na světové úrovni a jejich kreativita, tah na branku a vůdčí schopnosti jsou mi inspirací. A u toho mi pořád zněla otázka: “Proboha, co já mezi nimi dělám?” To, že jsem postoupila mezi TOP 20, je tak pro mě opravdu poctou. V téhle soutěži, která je primárně firemní, těžko vyhraje někdo z veřejného sektoru a ještě politik. Za ty roky vím, že město ani kraj se nedají řídit jako firma, ale spoustu firemních procesů a hlavně absolutní profesionalitu potřebuje veřejná správa fakt jako sůl.