Petr Kazík je předsedou Hodnotitelské komise soutěže MANAŽER ROKU, kterou již 27 let vyhlašuje a pořádá Česká manažerská asociace. Půlku profesního života vykonával manažerské funkce v obchodu, marketingu a TOP managementu, před dvaceti lety založil vzdělávací a poradenské společnosti AHRA. Od roku 2007 působí na Fakultě sociálních studií a Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Od roku 2018 je na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho srdeční záležitostí je sborové studio Permoník, což je špičkové pěvecké těleso z Karviné. Již čtvrtým rokem je jeho prezidentem. Studio mělo odletět na koncert do slavné Carnegie Hall, kde již vystupovalo.

Na sociální sítě jste umístil váš článek pro manažery s názvem Sto padesát hasících slov. Jak by se podle vás měl chovat odpovědný manažer v dnešní době?

Vznikla určitá situace, spíše jako způsob ztuhnutí a vyčkávání, byť rozhodně spousta našich členů a jejich klientů normálně fungují. Fabriky jedou, ne všichni to zavřeli a vzdali, ale je to pro ně velmi komplikované. Podstatnější bude to, co přijde v návratu zpět. Pokud otázka zní, jak se v té chvíli chovat zodpovědně, právě o tom jsem psal ve Sto padesáti slovech.

Shodou okolností, tématu se věnuje i můj tým, který hodnotí přihlášky do soutěže MANAŽER ROKU, který měl být původně vyhlášen 29. dubna, ale posouvá se na podzim. Věřím, že se ještě mnozí manažeři přihlásí a ukáže se, kdo je šikovný a kdo jak situaci zvládnul. Takže 21. října 2020 v Paláci Žofín budeme představovat ty šikovné, kteří se mohou chlubit, že krizi využili jako příležitost.

Co se týká zodpovědného chování, vidím ho v tom, co se ukazuje, že mohlo být zanedbáno. Znamená to přemýšlet o alternativních scénářích, být připraven na to, že nic není stabilní. Zabývali jsme se tím, jak růst držet a jak poposkočit zase o nějaká procenta nahoru. Přitom málokoho napadlo, že by se všechno ze dne na den mohlo zhroutit a že vůbec se nebudeme bavit o růstu, ale o tom, jak se zachránit a přežít. Pokud bychom se chovali zodpovědně, měli bychom mít šuplíky, ve kterých ty scénáře měly být napsány. Tak nás to učí teorie managementu, všichni jsme to tak zažili. Moje zkušenost je, že málokdo takové scénáře skutečně píše a promýšlí. A to je právě to, čím by se měl zabývat lídr, v tom je rozdíl mezi manažerem a lídrem. Manažer hasí požáry, lídr dělá prevenci a kroky, aby požár vůbec nenastal.

Zmínil jste soutěž Manažer roku. Sám jste byl finalistou této soutěže v roce 2014. Pokud byste dal dohromady nějaké společné rysy finalistů této soutěže, jaké by to byly?

Má to dvě roviny. Celá soutěž se 25. ročníkem změnila. Ano, já jsem patřil vlastně ještě mezi soutěžící, kteří soutěžili v těch ročnících před 25 lety, čtvrtstoletí se slavilo v roce 2017. Ale od loňského roku, kdy jsem se stal předsedou hodnotitelské komise, jsme změnili pravidla a hodnotící kritéria. Umím relativně dobře hodnotit loňský 26. ročník, případně současné letošní kandidáty. Hůř se mně hodnotí to, co bylo před tím. Ale myslím si, že vždycky za celou dobu těch 27 let, co soutěž funguje, se v ní objevovaly výrazné osobnosti.

Soutěž v sobě nese prvek sdílení dobré praxe a možné inspirace. Takže moje zkušenost, teď se na ni dívám jako vzdělavatel, je, že jedna z nejefektivnějších metod učení, je učení příkladem. Bohužel v Čechách to není úplně zavedený způsob. Benchmarking, který je všude ve světě už skoro 20 let, je klíčovým nástrojem pro rozvoj firem, tak v Čechách se těžko prosazuje. Jsme uzavření ve svých konzervách a nechce se nám vystrčit hlavu a dívat se, jak to funguje někde u sousedů a poučit se pozitivně. Když to shrnu jednou větou, věřím a určitě se dá najít v soutěžících mnoho lidí, kteří jsou skutečně zajímavými inspirátory. Kdybychom víc sledovali, co dělají a zabývali se tím, jak ti šikovní fungují, mohlo by nás to poučit a posunout.

Dovolte mi loňský příklad, který mi udělal velikou radost. Můj tým nejenom zpracovává hodnocení a připravuje je pro Národní hodnotitelskou komisi, která potom vybírá nejlepší na základě našich doporučení a dalších faktorů. Vyhrál profesor Vladimír Mařík, byť, co si budeme vykládat, mezi TOP10 manažerů jsou opravdu lidé natolik šikovní, schopní a zdatní, že se o vítězi těžko rozhoduje. Ale vítězství bylo zasloužené, protože zbudoval ústav CIIRC pro 21. století, který se zabývá kybernetikou a umělou inteligencí a do země přivedl zahraniční vědce. To může být skutečně budoucnost této země. Inspirace je nekonečná, mohli bychom se všichni poučit.

Související článek:
Soutěž MANAŽER ROKU ocení nejlepší osobnosti v říjnu