Udělat z umělé inteligence standard zdravotní péče. Ne vizi, ne pilot. Standard.

Tři otázky pro finalistu soutěže MANAŽER ROKU 2025

1. Vaše účast v soutěži Manažer roku potvrzuje vaši profesní vizi a odvahu vystoupit z komfortní zóny. Co jste v rámci soutěže prezentovali jako nejvýznamnější inovaci nebo manažerský přístup ve vaší firmě?

Přihlásil jsem se s tím, co je na naší práci nejtěžší: dostat umělou inteligenci z vývoje do rutinního provozu nemocnice. Carebot je certifikovaný zdravotnický prostředek, jehož přínos dnes potvrzuje více než čtyřicet odborných studií a který běží v desítkách českých a stovkách evropských nemocnic. Za manažerský počin ale nepovažuju samotnou technologii, nýbrž to, že se během jednoho roku podařilo proměnit českou vývojovou firmu v mezinárodního dodavatele: uspěli jsme v konsorciu v největším AI tendru v našem sektoru na světě a s globálním farmaceutickým partnerem rozjíždíme program včasného záchytu rakoviny plic v devíti zemích. Na tuhle cestu neexistoval návod, protože ji před námi nikdo neprošel až do konce, a řídit ji jde jedině v krátkých cyklech: nasadit, změřit, přiznat chybu, opravit.

2. Soutěž klade důraz nejen na výkon, ale i na etiku, společenskou odpovědnost a kvalitu leadershipu. Jak tyto hodnoty promítáte do Vašeho týmu či organizace?

V našem oboru má chyba konkrétní jméno a diagnózu, takže etika u nás není kapitola v kodexu, ale provozní pravidlo. V týmu držím dvě věci jako nepřekročitelné: umělá inteligence nikdy nenahrazuje lékaře a odpovědnost zůstává jemu, a výsledky publikujeme i tehdy, když nevycházejí podle našich představ. Uvnitř firmy se snažím udržet kulturu, ve které se včas přiznaná chyba oceňuje a netrestá, protože u zdravotnického prostředku stojí ta zamlčená mnohem víc než reputaci. Společenskou odpovědnost pak beru tak, že část práce dělám i mimo vlastní firmu: vedu zdravotnickou sekci České asociace umělé inteligence, jsem spoluautorem národní strategie AI pro české zdravotnictví.

3. Co pro Vás znamená nominace do prestižní soutěže Manažer roku a jak vnímáte postup mezi finalisty – v letošním roce z mimořádně velkého množství nominovaných a zároveň výjimečných osobností.

Beru to jako uznání pro obor, ne pro sebe. Když se mezi finalisty dostane pětačtyřicetičlenná firma, které je pár let, znamená to, že se umělá inteligence ve zdravotnictví přestala brát jako kuriozita z konference a začala se měřit stejnými manažerskými kritérii jako každé jiné podnikání. A patří to spíš týmu než mně: moje jméno je na přihlášce, ale výsledky odpracovali lidé, kteří do těch nemocnic jezdí každý týden. Znám přitom desítky pracovišť, kde AI teprve začíná, takže nemám pocit, že bych něco měl za sebou. Spíš před sebou. I přes to, že jsem navštívil osobně přes 500 nemocnic v posledních 5 letech.