“Když nejde o život, nejde o nic,” říká finalistka soutěže Manažer roku Ivana Brancuzká. Jaké své manažerské rozhodnutí vnímá country manažerka společnosti Crowe and Contract Administration v ČR jako nejpovedenější a jaká další profese ji ještě láká?

Jaké intuitivní rozhodnutí jste kdy učinila a projevilo se jako skvělá manažerská volba?

Jako první mě určitě napadá okamžik, kdy jsem dala příležitost své kolegyni ve firmě dělat diametrálně jinou práci. Přišla za mnou moje přímá podřízená v týmu s tím, že by ráda u nás ve společnosti dělala zcela odlišnou pozici. Přišla za mnou osobně, podala mi argumenty, proč to s ní máme zkusit, proč ji dát šanci, proč se pro tuto pozici hodí, proč se pro ni nadchla. Nechtěla nic zadarmo, šla do toho s tím, že se musí hodně naučit. A to byl jeden z okamžiků, který mi zásadně pomohl v mém rozhodnutí.

Věděla jsem, že je to určitý risk, že mě to bude stát nějaký čas, ale už jsem dále neváhala ani minutu. Věřila, jsem, že tato investice v podobě mého času, trpělivosti a mentoringu se rozhodně vyplatí. Když se objeví někdo, kdo chce posouvat jak sebe, tak firmu, je to neskutečná věc. Ani jednou jsem doposud nelitovala svého rozhodnutí, ba naopak. Tím, s jakým přístupem a nadšením k věcem kolegyně přistupuje a jaké má kreativní nápady, posouvá mě osobně i naši společnost. Je to mladý člověk plný energie a nápadů, a i já jsem zjistila, že se toho mohu od ní vlastně opravdu hodně moc naučit. Učíme se tedy vzájemně. Lidé ve firmě ji mají moc rádi, přináší nový vhled, kreativitu, dává lidem vědět, že nám na nich opravdu záleží a její pozitivní energie se šíří našimi kancelářemi.

Jaký nejzajímavější počin konkurence jste zaznamenala a považujete jej za inspirativní?

Jako inspirativní vidím u konkurence implementaci a zavedení umělé inteligence jako standardní nástroj, který pomáhá v rámci zpracování odborné agendy, včetně provádění rešerší soudní judikatury apod. I naše skupina v této oblasti rovněž nastartovala celou řadu kroků, tedy nezahálíme ani my. Máme rovněž zpracovanou metodiku a bezpečnostní postupy, které je nezbytné dodržovat. Každopádně vývoj v dané oblasti jde neskutečným tempem kupředu a kdo zaspí, prohraje.

Čím byste se živila, kdybyste nebyla manažerka?

Mám takové dvě oblasti, které mě v průběhu života velmi oslovily či zasáhly. Jednou z nich je psychologie. Je to obor, se kterým se potkáváme celý život. Záleží jen na nás, jak moc si osvojíme znalost některých částí a budeme je umět skvěle využít jak v osobním, tak v pracovním životě. Pokud se jen trochu více vzděláme v této oblasti, je nám pak velkým pomocníkem. Jsem přirozeně empatický člověk, považuji to za velký dar a znalost psychologie mi to krásně doplňuje.  Psychologie je úžasná věda, která je nesmírně důležitá v životě nás všech.

Druhou takovou oblastí, která mi prošla životem, je paliativní péče. Díky vlastní zkušenosti s odchodem milovaného člověka jsem pochopila, jak nesmírně důležitá je.

Je to oblast, které bych se pravděpodobně věnovala. Stále cítím, že je zde potřeba udělat velký kus práce, i když se to už velmi posunulo. Jsem nesmírně vděčná hospicům, které takové služby poskytují. Mým velkým vzorem a inspirací je paní MUDr. Katarína Vlčková, která je primářkou ve společnosti Cesta domu z. u.  Je to nezisková organizace, která prostřednictvím služeb mobilního hospice umožňuje péči o nevyléčitelně nemocné a umírající dospělé i děti. Se svým manželem rekonstruují usedlost Cibulka, kterou koupili, aby tu v roce 2026 otevřeli Centrum dětské komplexní péče s paliativním přístupem. V podstatě všichni lidé, kteří se touto oblastí zabývají, mají můj velký obdiv, respekt a vděk.