„Měl jsem zkrátka odvahu a dobrou intuici,“ říká Jakub Štědroň, ředitel domu národnostních menšin v Praze, o svém rozhodnutí stát v čele organizace, jejíž náplň práce je tak specifická, že pro ni konkurence v pravém slova smyslu neexistuje. „Vést takovouto instituci však vyžaduje především výrazné diplomatické a komunikační schopnosti,“ dodává s tím, že diplomatické dovednosti může navíc člověk nakonec uplatňovat každý den svého života v mnoha rozličných běžných situacích.  

Jaké intuitivní rozhodnutí jste kdy učinil a projevilo se jako skvělá manažerská volba?

Když jsem se před 13 lety rozhodl ucházet se o pozici ředitele naší organizace, měl jsem jen minimální manažerské zkušenosti. Přesto jsem cítil, že na tuto pozici mám, že vím, kam organizaci vést, jak ji rozvíjet, že rozumím problematice a umím jednat s lidmi. Měl jsem zkrátka odvahu a intuici, která mi říkala „běž do toho, zabojuj!“. Dnes už vím, že celou řadu věcí, dovedností, kompetencí i lidských zkušeností člověk prostě časem posbírá a že se tak lépe stane na vysoce exponované pozici s velkou zodpovědností než někde dole, kde sice tolik “nefouká”, ale zase člověk nemá tolik příležitostí pro svůj osobní a profesní růst. Byla to moje intuice, která mi řekla “zkus to, nemáš co ztratit“.

Jaký nejzajímavější počin konkurence jste zaznamenal a považujete jej za inspirativní?

Naše organizace a náplň práce je tak specifická, že konkurence v pravém slova smyslu neexistuje. Jsme magistrátem založená kulturní organizace se specifickou cílovou skupinou – národnostními menšinami. Ale inspirativní jsou pro mne některé jiné neziskové organizace, které efektivně fungují tam, kde stát nemůže, nechce či nedokáže působit. Ať už se jedná např. o malá občanská sdružení (spolky), které doučují a jinak smysluplně pracují s dětmi ve vyloučených lokalitách, či globální humanitární organizace jako Člověk v tísni, která s týmem tisíců spolupracovníků a rozpočtem v miliardách korun dokáže efektivně působit v globálním měřítku, a přesto zůstává hrdou českou „neziskovkou“.

Čím byste se živil, kdybyste nebyl manažerem?

Lákalo by mě více povolání. Diplomacie tím, jak napomáhá budovat pozitivní obraz naší země v zahraničí, povolání učitele tím, jak připravuje, provází a vede studenty a studentky na jejich budoucí profesní život. Bavilo by mě také vlastnit knižní vydavatelství a uvádět nové knížky na trh, propagovat je, komunikovat s čtenáři i autory. Knižní svět je pestrý svět a milovníci knih patří mezi přemýšlivé a činorodé lidi.

Mezi mé štěstí ale patří, že se mi obě poslední zmíněná povolání daří též naplňovat a kloubit s mojí hlavní pozicí ředitele. Výuka na FTVS UK i práce v našem nakladatelství Little House of Dreams Publishing, které vedeme spolu s mojí americkou manželkou Shafer, mi tak poskytuje cennou profesní i lidskou zkušenost.

No a co se vysněné diplomacie týká, stále věřím, že i na ni jednou dojde.  Ale své diplomatické schopnosti, chování a komunikační dovednosti může člověk nakonec uplatňovat každý den svého života v mnoha rozličných běžných situacích.