„Accept all, chase none.“ „Přijímej vše, nežeň se za ničím.“

Jakub Hrdina, manažer pro imerzní technologie společnosti Deloitte, vnímá management jako přístup k životu, který může mít až podobu životní filozofie – tedy snahu měnit výzvy v příležitosti, lidský potenciál v přednosti a komplexitu do pochopitelnosti. Odborník i „milovník“ inovativní technologie virtuální či rozšířené reality zastává v životě zenové krédo „Přijímej vše, nežeň se za ničím.“

Jaké intuitivní rozhodnutí jste kdy učinil a projevilo se jako skvělá manažerská volba?

Intuitivní rozhodnutí nejsou v moderní době, bohužel, moc v oblibě. Data vládnou světu a činit čistě intuitivní rozhodnutí je náročnou disciplínou. Vždy jsme něčím ovlivnění ať už vědomě, nebo nevědomě. Přesto bych v této rovině uvažoval o svém přesvědčení, že technologie virtuální a rozšířené reality budou důležitou součástí naší budoucnosti. Ačkoli máme k dispozici hromady dat z této oblasti, jejich interpretace se různí, a především média preferují negativní narativy. Sám jsem překvapen, jak skeptické postoje k tomuto tématu často zaujímají, i přes fakt, že Big Tech na tyto technologie sází ve velkém – mobily ani televizory už velké pokroky nečekají, dosáhli jsme v podstatě jejich dokonalé podoby. VR a AR nabízejí zcela novou pokrokovou linku.

Když jsem jako malé dítě trávil hodiny u počítače hraním starých pixelovaných her, rodiče měli upřímnou obavu o mou budoucnost. Dnešní herní trh dominuje nad filmovým i hudebním průmyslem spojenými dohromady. Stejně jako jsem byl přesvědčen kdysi o potenciálu her, jsem dnes přesvědčený o budoucnosti VR a AR. A to přisuzuji intuici a schopnosti představit si pozdější iterace dané technologie a nadchnout se dostatečně brzy.

Založit tým pro imerzivní technologie těsně před momentem jejich rozkvětu považuji za klíčové manažerské rozhodnutí. Pro klienty je oprávněně důležitá kontinuita a kredibilita, a té se nedá dosáhnout čistě reaktivním chováním. Vstup Apple na pole „spatial computingu“ nedlouho po založení týmu validuje mé přesvědčení o důležitosti těchto technologií a já jsem nadšený, že jsme plně připraveni klientům pomoci tuto technologii adoptovat zodpovědně a pro benefit jejich podnikání.

Jaký nejzajímavější počin konkurence jste zaznamenal a považujete jej za inspirativní?

Předpokládám, že to může být překvapením, ale za nejrelevantnější konkurenci vůči mému týmu považuji startupy. Mají možnost reagovat na trh dynamicky, mají často mladický drive a vedle toho mě inspirují nápady na využití technologií. Komunitní přístup startupů je mi inspirací dlouhodobě, kdy si generují leady organicky pořádáním meetupů a neformálních workshopů.

Naštěstí je mou zodpovědností poskytovat klientům rady v jejich nejlepším zájmu, a tak místo soutěžení přistupuji k trhu eko-systematicky. S těmi startupy a firmami, které mi přijdou  nejrelevantnější, jsem uzavřel spolupráci, kdy mohou naše klienty svými řešeními technologicky nebo metodologicky obohatit a my máme zodpovědnost za škálování, a managemenent celého realizačního procesu – od pochopení problému, identifikace možností a designování řešení, po vývoj a implementaci.

Inspirují mě tak nadále a v přátelském duchu.

Čím byste se živil, kdybyste nebyl manažerem?

Management je dle mého názoru přístup k životu, až si dovolím tvrdit, že může mít podobu životní filozofie – snaha měnit výzvy v příležitosti, lidský potenciál v přednosti a komplexitu do pochopitelnosti. Takže manažerem bych do jisté míry byl, i kdyby to nebyla moje jasně definovaná pozice.

Abych ale odpověděl na přímo položenou otázku přímo – byl bych umělcem renesančního typu, přinejmenším by to bylo mou ambicí. Už nyní se věnuji DJování a kdybych měl tuto vášeň přetavit do profese, obohatil bych ji jistě o produkování vlastní hudby a vizuální tvorbu, např. projekcí, dále bych napsal sci-fi knihu a eventuálně vydal vlastní rappové album – proč ne?