„Dnes, ne zítra.“

Personální ředitel společnosti Fatra, a.s. se nechává inspirovat přístupy významného českého podnikatele Tomáše Bati. Jak sám říká, líbí se mu například baťovské motto „Dnes, ne zítra“, zejména pro svou variabilitu, kdy různým umístění čárky má motto zcela jiný význam.

Jaké Vaše intuitivní rozhodnutí se projevilo jako skvělá manažerská volba?

Nad odpovědí na tuto otázku jsem docela váhal. Spíše se přikláním k názoru, že intuice je cenný nástroj, ale každé rozhodnutí by se přeci jenom mělo zakládat na relevantních informacích a pečlivém zvážení možných důsledků.

Ale život je mnohem barvitější, takže člověk dělá i intuitivní rozhodnutí. Konkrétně jedním z takových intuitivních rozhodnutí bylo doplnění fatrovského týmu personalistek. I po prostudování obdržených životopisů a realizaci pohovorů byla finální fáze výběru rozhodným momentem. Chtěli jsme samozřejmě vybrat tu nejlepší. V této fázi jsem se spoléhal na svou intuici a rozhodl jsem se pro kandidátku, která nejen splňovala požadavky na pracovní místo, ale také vyzařovala energii a nadšení pro práci v našem týmu. Toto intuitivní rozhodnutí se nakonec ukázalo jako mimořádně úspěšné, neboť nová členka týmu výrazně přispěla k dosažení našich cílů.

Jaký nejzajímavější počin Vaší konkurence považujete za inspirativní?

Určitě se rád nechávám volně inspirovat aktivitami konkurence, kolegů a mohou být i z úplně jiného oboru. Domnívám se, že nelze jenom reagovat na ostatní společnosti a stávající stav, ale nutno hledat nová řešení, být inspirativní pro ostatní. Někdy se to podaří, někdy ne, ale je důležité hledat cesty, zkoušet, být otevřený novým nápadům, mít odvahu zkoušet nové věci, někam směřovat, mít svoji vizi. A nebát se budoucnosti, protože „Nejlepší způsob, jak předpovědět svou budoucnost, je vytvořit si ji.“ (Abraham Lincoln).

Čím byste se živil, kdybyste nebyl manažerem?

Spíše čím bych chtěl být, pokud bych nebyl manažerem a co by se mi zamlouvalo. Mám to spíše jako takové přání, ale určitě by se mi líbilo dělat průvodce někde na hradě či zámku. Osobně mám historii jako svého koníčka, baví mě hledat různé souvislosti v dějinách a ideálně v těch lokálních. A jak jsem během studií na gymnáziu nemusel 19. století a naše obrozenecké hnutí, o to víc mě to nyní zajímá a baví. To je však taková klidová varianta. Vystudoval jsem práva, takže pro případ, že bych nevykonával současně zastávanou pozici v personalistice, věnoval bych se poskytování právních služeb.