Klára Sobotková: Můj tatínek jako matematik mne vždy učil, že nic není obtížné.

Klára Sobotková: Můj tatínek jako matematik mne vždy učil, že nic není obtížné.

27 srpna, 2025

Motto: Můj tatínek jako matematik mne vždy učil, že nic není obtížné. Tvrdil, že problém se dá vždy rozložit na malé části a následně poskládat do rovnice, která vždycky nějak vyjde. A tak k životu přistupuju i já.

Tři otázky pro finalistku soutěže MANAŽER ROKU 2024

1. Vaše účast v soutěži Manažer roku potvrzuje vaši profesní vizi a odvahu vystoupit z komfortní zóny. Co jste v rámci soutěže prezentovali jako nejvýznamnější inovaci nebo manažerský přístup ve vaší firmě?

Věřím, že v našem oboru není jednoho zázračného přístupu – role developera je komplexní a neodpouští žádné zkratky. Každý detail, rozhodnutí či komunikace může ovlivnit výsledek celého projektu.

To, co se snažím dlouhodobě prosazovat, je myšlení v souvislostech a schopnost udržet kvalitu napříč všemi fázemi výstavby – od prvního kontaktu s komunitou až po poslední kontrolní den na stavbě.

V posledních měsících se intenzivně věnuji implementaci digitální platformy, která má propojit všechny kroky a aktéry našich projektů do jednoho funkčního celku – od prvních analýz až po finální předání. Nejde o nástroj kontroly, ale o nástroj porozumění – systému, který pomáhá vizualizovat cestu k výsledku, propojuje týmy a dává prostor pro lepší rozhodování.

Věřím, že inovace nemá být efektní, ale užitečná. A že i v tak tradičním oboru, jako je development, má technologie místo – pokud slouží lidem, ne naopak.

2. Soutěž klade důraz nejen na výkon, ale i na etiku, společenskou odpovědnost a kvalitu Jak tyto hodnoty promítáte do Vašeho týmu či organizace?

Pro mě byl vždy největší inspirací člověk, který si i v dospělosti uchová dětskou schopnost snít, představovat si, žít bez předsudků a strachů.

Ve světě manažerských výkonů často zapomínáme, že opravdový úspěch není jen v číslech a výsledcích, ale v tom, jakou cestou k nim jdeme. A především – kdo nás po té cestě provází.

Ve svém týmu i ve firmě se snažím vytvářet prostředí, kde se lidé těší na každý nový den – kde mohou přijít s úsměvem, ale klidně i se slzou v oku. Kde mohou být sami sebou. Kde je prostor na otázky, odvahu i radost z toho, že něco dělají poprvé.

Etika, společenská odpovědnost a leadership pro mě nejsou fráze, ale každodenní volby. A někdy i činy mimo byznys – právě proto jsem založila školku Nekonečný příběh, protože i když nemohu ze své pozice změnit celý svět, mohu ovlivnit cestu alespoň několika desítek dětí a rodin.

Nekonečný příběh… dětství. A možná i leadershipu, který si dovolí být laskavý.

3. Co pro Vás znamená nominace do prestižní soutěže Manažer roku a jak vnímáte postup mezi finalisty – v letošním roce z mimořádně velkého množství nominovaných a zároveň výjimečných osobností.

Nominace do soutěže Manažer roku pro mě není jen profesní pocta – je to především moment pokory. Připomíná mi, kolik úžasných lidí kolem nás každý den tvoří, rozhoduje, inspiruje, a přesto zůstává mimo světla reflektorů.

Postup mezi finalisty v letošním roce – kdy se sešlo tolik výjimečných osobností – pro mě neznamená potvrzení výjimečnosti, ale spíš připomenutí, že cesta každého z nás má hodnotu. Že za každým výsledkem je obrovský kus práce, odvahy, a často i osobního příběhu, který není vidět.

Jsem vděčná, že mohu být mezi nimi. A pokud tahle nominace někoho inspiruje k tomu, aby šel vlastní cestou – ať už jako lídr, nebo prostě jen jako člověk – pak měla smysl.